Předpověď počasí na víkend nevěstila nic dobrého a tak celou cestu z Brna na sever napjatě sleduji vývoj počasí. Kousek za Hanušovicemi, těsně před cílem mé cesty, dopadají na přední okno auta první kapky. Hned po příjezdu rychle stavím stan, aby byl na suché trávě. Pak už se běžím schovat před sílícím deštěm k ostatním do hangáru.

Večer se nakonec těsně před západem slunce nachvíli počasí umoudřilo a přestalo pršet i foukat. Pár nadšenců využívá těchto několik minut k pár čestným okruhů kolem letiště. My ostaní doufáme že jsme nepropásli poslední možnost si zalétat.

Večírek probíhá v poklidném duchu a po půlnoci se rozlézáme do svých pelechů. V noci začíná zase pršet a vítr zesiluje tak že mě stan občat udeří střechou do obličeje. Než jsem ho koupil, tak mě ho kamarád vychválil, že v něm přečkal bouřku s krupobitím v horách - doufám že nekecal.

Ráno už sice neprší ale fouká takový vítr že se člověku nechce ani chodit. Nakonec se ocitám na listině sotěžících a po nezbytném nástupu se vrháme dosoutěžení. Slalom mezi velikány, hod granétem do imperialistického hnízda, střelba na imperialistu, hod imperialistem na cíl, stavba Lomonosovovi university a hod imperialistem přes hranice. Tak nějak jsme strávili dopoledne a docela dobře jsme se při soutěžně pojatých vzpomínkách na dobu naštěstí už minulou bavili.

Na oběd se vydáváme do nedalekého městečka Králiky, kde si na doporučení bratří Machajdů dávám Povidlovou omáčku. Celkem to ujde, ale nemají bramborový knedlík, a i s klasickým silně improvizují. Prokládají dnešní předvčerejším, takže se dá jíst jen každý druhý.

V městečku se zdá že vítr polevil a tak se vracíme zpět na letiště. Počasí je ale akorát na draka, a taky že je hned několik pilotů vytahuje. Chvíli si taky zkouším s drakem hrát, ale za chvíli mám ruce jak opičák a tak raději vracím hračku majiteli, který nelení a za chvíli už si na drakovi pouští dítě :o)

Vítr ale nakonec slábne a draci přestávají létat. Pomalu si připravujeme nádobíčko a čekáme na naši chvíli. První nadšenci startují a bojují s ještě docela čerstvým větrem.

Během krátké doby se stává ze silného větru bezvětří a dokonce docela stabilně svítí sluníčko. Všichni se hrnou do vzduch a obloha kolem letiště je rychle zaplněna vrčícímy chrousty. Jen jeden chroust se snáší z velké výšky bez vrčení. Á už poznávám šapitó z nápisem X-site. Tak copak nám asi dneska s trabantíka upadlo? :o)

Mě se nějak nedaří a nakone třetí pokus vzdávám, protože se od západu zase rychle zatahuje. Zkoušíme na mojí krosně vyměnit vrtuli za kompozitku a opravdu se objevuje znatelný nárust tahu. Moje vrtule namontovaná na Machajdí krosně pro změnu tah ztrací. No alespoň vím proč se mě tak těžko daří vnutit se do vzduchu. Každá vrtule se holt nepovede, ale už jsem sjednal nápravu :o)

Honza Machajdů si ještě narychlo zkouší jeden start z mým MACem a pak už jen rychle balíme aby mohlo začít zase pršet. A chčije a chčije jak by řekl klasik.

Stejně už je ale tam a tak zalézáme do bunkru, který tu slouží co by zázemí letiště. Členové SPV si připravili jako již tradičně vypečený večerní program. Zloducha kterého celý den nechávali hledat i pomocí plakátů vylepených po celém okolí nakonec našli, odsoudili a přijali do svých řad.

Dochází i na vyhlášení výsledků dopoledních soutěží. Ocitám se na přeposledním místě. Vítěz je odměněn nejen krásnou plaketou ze samopalem, ale i diplomem a sadou kořalek které je nucen na EX zkonzumovat. No má to i svoje výhody nebýt první :o)

Klábosíme dloho do noci a když se motám směrem ke stanu zase drobně prší. Naděje na ranní létání které jsme si dělali kolem půlnoci když svítili hvězdy pomalu mizí. Zalízám hluboko do spacáku a jdu spát. Vedle někdo velmi hlasitě chrápe!!!

Ráno sice neprší, ale hodně rychle začíná opět foukat. Pomalu se všichni balíme a před polednem vyrážím k domovu. Tak za rok zase nashledanou!

Na sousedním webu už se taky oběvil článek z této akce, až si tady pěkně přečtete koukněte na Paraglide.