Už od rána jsem netrpělivě sledoval vývoj počasí a doufal že anoncované zhoršení se dostaví až v nočních hodinách. Od oběda jsme se předběžně domlouvali, že to snad dnes půjde a tak už zbývalo jen vybrat vhodnou startovačku. Původně jsme chtěli vyrazit k Říčanům, kde mám se zemědělci domluvenou čerstvě posekanou louku, ale nakonec volal Condom že je do večera v práci a že by to nestíhal za náma přijet a jestli nechceme přijet my za ním na Mohelno. Ještě jsem tam nikdy nelétal a tak jsme vyrazili. Do mé staré Fordky se krásně vlezou dva skladné komplety Nirvána a tak jsme jeli s Víťem spolu.

Radim vyrazil od Zbraslavi a Condoma jsme čekali od Náměště. Na místě nás čekala krásná louka která je lehce z kopce snad na všechny směry a jelikož je to step tak výška a kvalita trávy připomíná golfové hřiště. Prostě startovačka kategorie 1A. Jedinou vadou na kráse je jen nedaleká elektrárna a vojenské letiště. To je momentálně bez provozu a tak se nám bez problému povedlo vyjednat povolení k lítání v jejich prostoru. Ještě počkat na místního domorodce který nám ukázal část louky na které se můžeme pohybovat aniž by jsme ohrozili nějakého brouka či vzácnou rostlinku a můžeme rozbalovat.

První startoval tradičně Radim, který vozí krosnu složenou na kuli za autem a tak rozhodí jen padák a je připraven k letu. Já jsem si počkal až odstartuje Víťa, který je nováčkem v naší partičce, a tak jsem ho morálně podpořil vizuální kontrolou jeho startu. Pak už jen šup do sedačky a vzhůru do oblak. Foukalo tak akorát a tak to byl start zadarmo. Před vesnicí rychle uhnout do leva a už si nad nahřátým políčkem nabírám výšku pro přeskok lesa směrem ke Kramolínu kam jsme si naplánovali směr letu.

Po větrném dnu je nádherná dohlednost a přitom je vzduch hladký bez sebemenších náznaků turbulence. Kocháme se, dovádíme a já se snažím dělat fotky. Na Dalešické přehradě se prohání dva motorové čluny a ze vzduchu se zdá že hrají na honěnou. Odkláním se kousek od přehrady abych si prohlédl nedaleké vojenské letiště. Vzpomínám jak jsem jak dítě z nedaleké lesní asfaltky ve skrytu křoví čekal s tátem na start stíhačky. Stihli jsme jen jednu než se přihnal Úvaz a málem nás zatkli pro porušení zákazu zastavení. Koho by to napadlo že se sem jednou podívám na padáku, ještě že už jsou ti komunisti pryč!!!.

Po zkouknutí letiště se obloukem přes rozhlednu Zelený kopec vracím zpět k Mohelnu a plánuji kam se ještě podívat. Na mapě mě hned do oka padá nedaleké údolí řeky Oslavy, kde jsme se něco načundrovali. Šlapu do speedu abych proti větru rychle přeskočil nudné pole a už se kochám překrásným údolím Oslavky. Pode mnou je Skřipský Mlýn, chvíli letím proti proudu řeky a koukám na místa která důvěrně znám s čundrů. Úsek který nám s batohem na zádech trval několik hodin mám proletěný za 15 minut a od Vlčího kopce se vracím zpět s větrem v zádech.

Sluníčko je ještě vysoko a benzínu je dost a tak se vydávám dál až k soutoku Chvojnice a Oslavy ke Ketkovickému Mlýnu. V hlavně mě lehce zní staré trampské melodie, někde za zády jako bych slyšel cinkot lahváčů a s oka mě skanula slza. No možná je to i tím že GPSko ukazuje 65 km/h :o)
Sluníčko se začíná klonit k horizontu a tak nezbývá než namířit zpět k Mohelnu. Ve vzduchu jsme se tradičně poztráceli a tak se setkáváme opět až nad přistávačkou.

Přistáváme skoro ve stejném pořadí jak jsme startovali. Na louce se mezitím utvořila pěkná tlupa domorodců a tak jsme po přistání obsypáni dětmi za kterými se pomalu trousí i dospělí. Probíhá tradiční tiskovka kde odpovídáme na dotazy kam to doletí, jak je to těžké, kolik to stojí a jestli se nebojíme... Balíme svoje fidládka a skoro po tmě odjíždíme k domovu. Dnešní výLET se zařadil mezi ty nejlepší a určitě se na Mohelno ještě někdy vypravíme, protože jsme zdaleka nestihli prolítat všechno co zdejší přírodní scenérie nabízí. Musíme to ale stihnout dřív než nám s vojenského letiště udělají základnu NATO, pak už to asi tak v pohodě nebude :o(

<- Zpět