Home Paragliding MPG Ultralighting Fotogalerie Odkazy Moje rybičky Ostatní |
Nirvana víkend na Straníku
Víkendová akce pod legendárním kopcem Straník měla podtitul "ZAVÍRÁNÍ NEBE JEŠTĚ ZA TEPLA aneb POZDNÍ SVÍCA" což se podařilo splnit na 110%. Bylo teplo, bylo pitno, bylo veselo...
Oficiální zahájení bylo sice až v sobotu, ale my nedočkaví jsme se sjeli už v pátek. První byl na místě asi Luďa Mančinec, který si jako jediný stihl v pátek i zalétat. Můj večerní příjezd provázel příchod přeháněk a tak jsme se ubytovali v kempu Varín a večer poseděli, poklábosili a lehce popili...
Ráno bylo jako vymalované a tak jsme se s východem slunce sešli na strništi za vesnicí. Bylo chladno, vlhko a foukal slabý větřík. S Machajdou jsme rychle poskládali stroje a následovali jsme ty co vstali o chvíli dřív.
Moc rád létám nad neokoukanou krajinou a kolem Straníku to fakt stálo za to. Zdejší kopce jsou pro nás kluky z rovin exotické. Po startu jsem si to namířil rovnou do údolí k Terchové, kde se mezi kopci válela mlha. Zvláštní pocit když člověk deset minut stoupá dvěma metříkama a pod nohama má pořád stejnou výšku...
Pole ze kterého jsme startovali má 350 m.n.m a kopce v okolí se pohybují od 600 do 1700 m.n.m. Sluníčko bylo bohužel překryto cirovitou oblačností a tak fotky ani zdaleka nezachycují to co se dalo vidět. Mlha stékala z jednoho údolí do druhého, kopce vykukovali a zase mizeli, člověk mohl stát na místě a scenérie kolem něho se měnila. Prostě super představení zinscenované matkou přírodou.
Když jsem se nabažil otočil jsem se zpět podél řeky Varínky. Měl jsme v plánu se ještě kouknout do vedlejšího údolí na zříceninu Strečno, ale vzduch již značně ožil a důrazné zašustění vrchlíku na Váhem mě od tohoto úmyslu odradilo. Každé představení jednou končí a tak bylo načase přistát.
V campu jsme se nasnídali (ta pomazánka byla skvělá a vůbec se nemusela mazat na chleba :o) a vyrazili jsme pod kopec Straník kde se pro piloty bez motoru připravila přesnost přistání. Byl den jako vymalovaný a tak se ti zdatnější udrželi i nějaký ten čásek ve vzduchu ale když si to tak srovnám s naším ranním výletem... :o)
Na přístávačku byl převezen sud s pivem včetně chladícího výčepního zařízení, občas někdo přistál na terč, občas někdo do lesa, na kopci operovali asi tři školy a tak se bylo na co koukat. Čekali jsme na večer s plánem udělat takovou malou soutěž.
Už ráno jsme s Břízem nafotili nějaké body co by se mohli hledat, nachystali jsme mapy a Zdenál rozvezl znaky. Bohužel ještě pozdě odpoledne docela foukalo a bylo by nerozvážné se pouštět na let mezi kopce. Soutěž se tedy zkrátila o navigační část a zůstal start přes nataženou pásku, kopnutí tyče a přesnost přistání.
A jelikož navigační část kterou jsem zpracovával odpadla, mohl jsem se zúčastnit také. No nedopadl jsem nejlépe. Pásku jsem jim zpřetrhal, tyčku jsem "opomenul" a pouze nejlepší přistání na terč mě vyneslo až na třetí příčku. A to nemluvím o tom že jsem se na terč tak trochu zřítil :o)
Večer, když se všichni hezky vymydlili a okoupali (alespoň u nás v chatce to tak bylo :o), jsme se sešli kolem ohniště a grilu. Promítali se záběry s Portugalska, pouštělo se video, stála se fronta na stejky a pivo. Po zpracování výsledků došlo na vyhlášení a ocenění těch nejlepších:
PG - přesnost přistání
PPG - technická zdatnost (start přes pásku, kopání slalomové tyče, přesnost přistání)
No a pak už se jenom pilo, jedlo, klábosilo a všichni nějak tak zapomněli že se ráno možná měla letět ta navigační část...
V neděli ráno se dočkali soutěží i děti. Házely na terč, běhaly, skákaly, no prostě to co děti baví. Mnou prosazovaná soutěž ve skládání padáků bohužel neprošla i když si myslím, že by tuto dovednost u dítěte nejeden z tatínků přivítal. Výsledky dětí:
Závod v hledání pokladu (hod na terč, skok do dálky, hod na cíl, běh, lávka)
Před polednem se pomalu začalo balit. Kdo měl chuť na bezmotorové létání, tak se přesunul na Straník, kde to dnes zase "fungovalo", my ostatní se pomalu rozloučili a vydali se na cestu k více či méně vzdáleným domovům.
No co dodat. Zůčastnilo se cca 70 dospělých, 10 dětí, 6 psů a 2 kočky. Byla to fajn akce, která už má tradici jako několikátý ročník co by setkání spokojených (jiné ani nemá) zákazníků a příznivců firmy Nirvana Paragliding. Na Slovensku je fajn a nemáme to zas tak daleko a nebýt laxní obsluhy v restauraci a uřvaných opilců za restaurací, nebylo by snad ani co vyčíst. Nakonec vzkaz od pořadatelů:
Děkujeme všem za účast. Bylo nám s Vámi moc dobře, ve vzduchu na shledanou. |
