Poslední říjnový víkend se na Nové Živohošti konnal už tradičně Komáří slet. Už na Živohošť jezdím tak dlouho, že už si vlastně ani nepamatuju kdy jsem tady byl poprvé, ale jezdím sem rád a tentokrát jsem sebou vzal i ty moje holky. Kupodivu se nám povedlo vyzazit v pátek už v jednu odpoledne a po dvou hodinách celkem pohodové cesty jsme sjižděli serpentinymi dolů do údolí Slapské přehrady.

U hospůdky už byli Machjdové, neb maj asi houby co na práci a rekreovali se na Živohošti už od čtvrtka. Brzy se oběvil i Karel tříkolka se svojí dvoumístnou tříkolkou, po něm dorazil Kantor. Podle předpovědi mělo v pátek foukal, ale realita byla jiná a tak jsme se po krátkém občerstvení vypravili nahoru na Kunní letiště.

Na Kuním letišti foukalo tak akorát, oběvil se Milan Piklů s Oldou Starým, Machajdi už samozřelmě byli ve vzduchu a než my jsme se rozkoukali, oni už se vraceli z výletu po okolí. Start na jedničku, ačkoliv se mě snažil znervóznit Machajda, který si na svůj druhý start nachystal padák hned za mě a otravoval s dotazy typu "Kolikrát to zkazíš?" apod.

Kolem letiště to ve vzduchu trochu drncalo, ale kousek dál už to bylo naprosto pohodové. Kochal jsem se pohledy na zdejší krajinu, protože toto se mě zadařilo poprvé abych létal na Živohošti a ono ani nepršelo, ani nesněžilo a dokonce ani nefoukalo a mraky nevyseli těsně nad zemí.

No a protože jsem nahoru svezl Kantora, který se tam jel jen kouknout a krosnu nechal v autě u hospůdky, mohl jsem ho zneužit a přistát si dole na Kebule Airport.

Sbali jsem padák, složil krosnu, ubytoval rodinku kterou mě Kantor spolehlivě a bezpečně dovezl dolů (díky ti!!!) a konečně jsem si objednal jidlo a pití. Mňam, mňam, mňam....
Páteční večer probíhal v klidu a pohodě a všichni jsem se namlsání pátečním polétáním těšili na sobotu kdy mělo být ještě lépe.

Ráno nás ovšem čakala oblačnost až na zem která se rozplynula až když začalo kolem poledne foukat :o( Slunečný ale větrný den se tak dal využít maximálně na vycházky kolem vody, ale i to stálo za to.

Večer se vítr uklidňoval, ale pořád to nebylo ono a protože ke Komářímu sletu tradičně patří soutěž o "Držkovou" musel pan preziden vymyslet náhradní soutěž. Výborně posloužil záložní padák se kterým jsme byly nucení běhat na čas proti větru.

Krátce před západem slunce vitr zeslábl a první natěšenci se začli vrhat do vzduchu aby urvali pár minut letů než sluníčko definitivně zapadne. Většina pilotů absolvovala sice krátký let, ale vraceli se se silnými zážitky s aktivní pilotáže.
Hřebem letového dne byl start vodníka Kebuleho. Dlouho se sice vymloval že má málo mokrý padák (a všichni víme že vodníkovi prostě musí kapat s šocu a padáku), ale po té co mu ho pomohl Karel s tříkolkou trochu potahat v mokré trávě a stárý dobry ICI meteriál dostatečně nasál, nacpal Kebule fajfku a připnul se ke krosně.

Start si Kebule patřičně užil. Vitr u země v podtatě nefoukal, starý nacucaný Korsair ověšený pentličkami se jen velmi lenivě zvedal a fajfka v hubě skoro netáhla. Ale nakonec se vznesl a majestátně kroužil nad svým panstvím.

Sluničko brzo zapadlo a tak i piloti zapadli do hospůdky. Vrhli jsme se na krůtičky, které letos trošinku zlobili a přerazili rožeň když se handrkovali která bude více nad ohněm, ale stejně se po nich nakonec jen zaprášilo.
Pak si vzal slovo pan prezident a vyhlásil vítěze běhu ze záložákem - kupodivu údajně nejrychleji běžel Tomík Macháčků!!! Letos mezi sebe Komářiři přijali jen jednoho nového člena - a to mou maličkost!!! Gatulujeme :o) Jakožto nový člen jsem chtě nechtě musel roztožit první kolo Krvavých zad no a pak už se jen otáčelo a otáčelo... No hezky jsme to oslavili :o)

V neděli nás ráno opět privítala nízka oblačnost. Před polednem se sice skupinka pilotů přesunula směrem k Neveklovu, kde bylo slunečno, ale brzy se přihnala oblačnost s které začalo pršet. Vyrazil jsem tedy na cestu k domovu. Pršelo a pršelo až k domovu... To už ale nemohlo pokazit vydařenou akci na které jsem po delší době potkal spoustů kamarádů a dokonce jsme si alespoň v pátek suprově polétali.