Posnídal jsem ještě na Rodosu, kam sem letos vyvezl rodinku na dovolenou, oběd jsem honil po stolku někde nad maďarskem - jak to jen dělají, že sotva roznesou jídlo začnou letadlem zmítat turbulence - a o rychlém vybalení a zabalení už uháním na slet do Vysokého Mýta.

Vysoké Mýto je pro mne zakleté. Už jsem tu byl několikrát, ale nikdy jsem tady nelétal. I letos to vypadá všelijak. Na obzoru bouřkové mraky, fouká... Přesto Honza Jílek uděleju instrukce aby nebyl průser až někdo někam poletí.

V osm večer se to jakš takš uklidnilo a první natěšenci se vrhají do vzduchu. Je to sotva na lokální polétání, žádnej vejlet a tak zůstávám v klidu.

Sluníčko se schovalo za hradbu mraků na západě a tak se mě povedlo nafotit pár, alespon podle mne, efektních západovek.

Bříško se před západem slunce začalo hlásit o svoje práva a tak bylo na čase zkontrolovat kvalitu guláše - prošel na jedničku!

Po západu slunce Honza osobně objel letiště na svém kole nezjistěné značky a nahnal všechny do stanu, kde proběhl briefing na zítřejší den.

Pokud to bude ráno letové, poletí se na sousední letiště Choceň - "Obleťte Výsoké Mýto a leťte podle kolejí - nemůžete minout" - pravil Honza. Na letišti přístát, u pytle budou lístečky aby bylo jasný kdo tam byl a návrat zpět.

Odpoledne budou následovat pozemní disciplíny. Speciálně pro několik jedinců (viď Karle) to Honza ještě několikrát zopakoval a mohlo se přejít k volné zábavě.

Muzika hrála břinkala, ale před půlnocí na mě padla únava (vstával jsem před východem slunce), vzal jsem si pár pilulek co jsem vyloudil od Lenky - díky moc - a upadl jsem ve Fordce do bezvědomí.

<- zpět | sobota ->