Nadpis je možná trochu zavádějící, ono bylo dobře všude stejně, tak jak už to bývá když je člověk mezi fajn kamarády, ale od toho jsou nadpisy aby lidi mátly :o)

V týdnu jsem dostal od Toma, který to dostal od Romana, kterého to napadlo, echo že by jsme v sobotu mohli pokrosnit a přenocovat na na práškařské ploše mezi Popicemi a Strachotínem.

Mě ve čtvrtek konečně dorazil nový padák a tak nic nebránilo tomu abych se přidal – jet tam bez padáku bych asi psychicky nezvládl :o)

Naházel jsem v tom děsným vedru věci do Fordky a krátce po čtvrté odpolední jsem vyrazil. Na letišti už bylo prvních pár nedočkavců a další kvapem přibývali. Na ploše už fungovali dvě motorová rogala, přijeli se předvést motorkáři.

Zatím bylo nesnesitelné vedro a tak nebylo kam spěchat, kolem sedmé to bude úplně dostačující. Mezitím dorazil i Roman a tak se udělal malý briefing. Kam letět, kam neletět, koho nadletět, koho radši podletět…

Před sedmou večerní jsme pomalu začali stěhovat to naše harampádí na ten správný konec dráhy - foukalo přes vinohrad. Od aut to bylo celkem daleko a tak jsme se mi bez koleček řádně zapotili už před vlastním během do vzduchu.

Pro mne to byl křest nového padáku a tak jsem před startem všechno 2x zkontroloval než jsem se začal šměrovat do sedačky.

Vítr přestal foukat skoro úplně, teplota hodně přes 30 stupňů celsia, nejeden kamarád startoval na několikátý pokus. Musel do toho dát vše neb opakovat to propocený podruhé jsem rozhodně nechtěl!

Trendík vystřelil nad hlavu jedna báseň a já se pokusil o několik rychlých kroků. Řízek měl v reklamním letáčku pravdu, fakt to nese už při malých rychlostech - větších rychlostí jsem totiž v tomhle vedru nedosáhl a vono to letí...

Trošku mě vrtalo hlavou co jsem to slyšel za cvrnknutí ve chvíli kdy jsem měl padák nad hlavou, ale motor šel v pohodě bez vybrací a tak jsem doufal že to jen nějakej bodlák prošel vrtulí.

Zakrokouřil jsem nad letištěm abych nabral něco výšky před přeletem vodní hladiny a pak už jsem si to namířil rovnou k Dívčímu hradu. Než jsem startoval tak bylo všude kolem spousta padáků ale teď se všichni někam rozprchli, nu což poletím sám a třeba někoho potkám.

Od Pálavských kopců jsem si to namířil kolem břehu Mušovských jezer, nebo přesněji vodní nádrže Nové Mlýny III. dolů po proudu Dyje, abych se konečně koukl ze vzduchu na Lednický zámek s přilehlým překrásným parkem.

Rádi sem jezdíme s rodinkou na jaře a na podzim, v parku se dá jezdit na koních, na lodičkách se dá projet po nekonečném množství kanálů které park protíkají, procházka překrásným parkem taky stojí za to... je tady krásně a ze vzduchu to určitě bude ještě hezčí.

A taky že bylo. Krásný Lednický zámek posazený doprostřed spousty zeleně, nádherný park, jak to jen ti naši předci dělali že to tak oku lahodí i s ptačí perspektivy o které si oni mohli jenom nehcat zdát...

Vzduch byl naprosto rovný a tak jsem se mohl kochat a fotit anichž bych se musel věnovat řízení. Zaaretoval jsem plyn pro let v horizontu, řidil jsem jen náklony v sedačce a fotil jsem jednu fotku za druhou. Škoda že se mě tady nepovedlo odchytit žádný padák.

Přeletěl jsem celý park až k Janohradu, což je vlastně uměle vytvořená zřicenina, proč by taky někdo stavěl hrad na rovině že... Tady jsem otočil zpět k Mušovu.

Sluníčko se mezitím přiblížilo k ozoru a začalo nádherné divadlo. Krásně vybarvené mráčky, lesknoucí se hladina jezer, silueta Děvína - romantika jak prase!

Cestou zpět jsem měl čas testovat nový padák. Trochu jsem si nastoupal a sešláp jsem speed, padák velice svižně vyrazil kupředu, došlápl jsem plný speed a krásně to svištělo. Narozdíl od jeho předchůdce se ani na plném speedů nekonalo žádné chvění náběžky. Zkusil jsem si pár ostrých zatáček a musím naznat že padák jde do zatáčky velice ochotně.

Mám s nového padáčku velice dobrý pocit a doufám že i on ze mne :o) Přeletěl jsem Pálavu a přes vodu jsem se vrátil zpět nad letiště.

Koukl jsem na nádrž a ještě tam něco bylo a tak jsem je jen tak potuloval kolem letiště a vychutnával si čas do západu slunce.

Večer jsem se sešli kolem grilu na kterém se dělali výborné domácí klobásky. Zapíjet je bylo možno pivkem a nebo vínkem, já zvoli po jednom lahváč na žízeň právě to vínko a je celkem jedno že se Labuťákovi ty petflašky popletli a nevěděl co v které vlastně je. Překrásná letní noc s kamarády - to je vždy příjemný zážitek.

<- zpět | neděle ->