Rok se sešel s rokem a máme tu již šestý ročník tradičního sletu nejen motorových padáků na bývalém záložním letišti Blatná – LKBL-X.

Předpověď počasí zprvu vypadala beznadějně, ale s blížícím se víkendem se zlepšovala, a zlepšovala až byla vzhledem k datu v kalendáři skoro neuvěřitelná. Vítr tak akorát, sluníčko a teplo. Co víc si přát.

Můj původní záměr vyrazit tak, abych si v pátek zalétat, již tradičně nevyšel a nakonec jsem byl rád že se mě povedlo vylákat Fordku ze servisu abych měl vůbec čím jet. Nicméně větší část cesty jsem absolvoval za krásného slunečného počasí a krásně jsem si to užíval (vynechal jsem dálnici a hrnul jsem si to přes Třebíč, Telč, Tábor, Písek...)

Cestou jsem těsně před setmění na louce u o obce Stará Říše zahlédl vedle silnice padák a krosnu, čímž místního nadšence zdraví a doufám že nakonec odstartoval – když jsem ho opouštěl chystal se k již několikátému pokusu o start a byl už celkem dost od bláta :o)

Na letiště jsem tedy dorazil již po tmě a ani mě nepřekvapilo že zde bylo pusto a prázdno. Zato v hospůdce v nedaleké vesničce Pole (která nám již tradičně poskytuje zázemí) bylo už hezky veselo.

Přivítal jsem se s kamarády, objednal si jídlo a pití a šel jsem si hodit věci na útulný pokojíček. Již tradičně se mě osvědčilo že pokud si chce člověk příjemně v klidu pokecat s kamarády je potřeba být na akci už v pátek, kdy přeci jenom není takový nával...

Do postelí jsme se dostali hodně po půlnoci.

Sobotní ráno nás probudilo modrou oblohou a bezvětřím. Ti co si přivstali už vrčeli nad hospodou když jsem vstával.

Dal jsem si v klidu snídani a vyrazil ostatními na letiště. Plocha už byla slušně obskládaná auty, u hlavního stanu se dal koupit teplý čaj – s rumem i bez, co chvíli někdo startoval nebo přistával – zkrátka ten správný letecký cvrkot.

Původně akce vznikala hlavně pro piloty motorových padáků, ale je již tradicí že ve vzduchu poletují i volnomyšlenkáři, kteří díky délce dráhy dosahují velice slušných výšek, a přiletí se podívat i piloti ultralehkých letadel.

Letos účast přislíbili i členové Sluka Teamu, jehož jsem čestným členem, ale ty jsme zatím vyhlíželi marně, a já jsem při každém příletu nějakého letadla musel odpovídat na dotazy jestli to už jsou oni...

Kolem poledního vítr lehce zesílil a tak ze do vzduchu vydávali jen ti zdatnější. Někdo vyrazil na oběd, někdo dospat ranní vstávání a ten zbytek klábosil na ploše.

Hlavně Bříza se nemohl nabažit svého nového minipadáku Katana a proháněl se s ním kolem plochy jak s tříkolkou (taky novinka) tak jen s krosnou. Jo když se to umí tak vypadá start s padákem o ploše

Hlavně Bříza se nemohl nabažit svého nového minipadáku Katana a proháněl se s ním kolem plochy jak s tříkolkou (taky novinka) tak jen s krosnou.

Jo když se to umí tak vypadá start s padákem o ploše 14 metrů čtverečních s krosnou celkem snadně... Po každém přistání se Břiza přiblble usmíval a bylo vidět že ho to fakt baví :o)

Během dne dorazili další a další piloti ze vzdálenějších konců republiky. Od západu přijel Petr Matoušek, od Sázavy zástupci Mladých orlů, od východu Zdenál Andrlík a spousty dalších. Chyběli jen ti co naletěli meteorologům a jejich štvavé propagandě o špatném počasí.

V půl druhé se konečně nad dráhou objevil první letoun ze Sluka Teamu – F. Hadrava s jeho překrásnou Vampírou. Ostatní prý zatím na někoho čekají na letišti v Písku. No na koho asi tak můžou čekat když jednu s posádek tvoří Funflák a Tomíkem Machajdů...

V 15:14 se konečně nad východním obzorem objevilo několik známých siluet legendárních Sluk doprovázených jedním rogalem a Machbusem – Azték ST-4.

Proč konečně? Protože jsem měl slíbeno že pak vyrazíme na výLET po okolí, neb při mém prvním a prozatím posledním letu s Machajdím novým érem to počasí nestálo za moc a tak jsem si to nijak zvlášť neužil...

Po přistání a halasném uvítání jsme se domluvili, že vzhledem k pokročilé hodině vyrazím jen s Funflákem na výlet po okolí. Ostatní členové Sluka Teamu se zatím začli pídit po náhradním kole na jednu ze Sluk, která při pojíždění vypustila duši...

Po té, co nám za pomoci kamarádu povedlo zavřít dveře, tak aby nám nic nevyčuhovalo, jsme chvíli hledali čudlík co se to tím startuje, ale to byl naštěstí jediný drobný zádrhel. Knipl jsem si zabral já a Funflák že bude fotit.

No v podstatě jsme stejně pilotovali i fotili oba, protože kabina nás byla natolik plná že jsme všechny pohyby museli vykonávat společně :o)

Po krátkém výLETu po okolí jsme se vrátili nad plochu. Udělali jsme si dlouhé finále abychom měli čas pozorovat provoz kolem plochy, hlavně si dát pozor jestli zrovna nevlekají na odvijáku jehož lanko je blbě vidět. Sice jsme sedali na druhý konec dráhy, ale opatrnosti není nikdy dost.

Většinou se nezapomenu pochválit ze hezké přistání, ale tentokrát to vyjímečně neudělám – ale jsem v tom nevině, za všechno může Funflák a jeho nadváha spojená s leností se dostatečně rychle pohybovat při podrovnání :o) No prostě nám to trochu odskočilo, neb se mě ten přechodový oblouk úplně nepovedl...

Po našem návratu jsme zjistili že kolečko od raněné Sluky se povedlo demontovat a odjet s ním do pneuservisu, ale už po cestě zpět opět ušlo... asi tam těch děr bylo víc...

Zrovna jsme přemýšleli která s tříkolek pod padák by byla vhodná jako dárce když koukáme že se po ploše jedno kutálí... Kousek dál se válel Luďa Kuna, kterému se to konečně na šestý pokus povedlo rozbít. Ale že mu to dnes dalo práce :o)

Luďa vyvázl jen s pár škrábanci na ruce a tříkolka nakonec ani o kolečko nepřišla, neb nepasovalo... Jako vhodný dárce se nakonec ukázala Nirvaní tříkolka a tak mohla raněná Sluka odletět zpět do Písku.

Provoz na ploše byl zakončen krásným západem slunce. Všichni v pořádku přistáli a mohli jsme se přesunout do zájezdního hostince.

Zabydleli jsme se na pokojíčku, hlavně Tomík, oblékli jsme si krásna zbrusu nová trička Sluka Teamu, které přivezl (jak by se to mělo napsat když je přiletěl?) Jaromír a vyrazili jsme do lokálu.

Ve větším sále už se chystala muzika a promítání obrázku, v menší místonosti se hospodský Vašek s manželkou a pomocnicemi snažil uspokojit přehršel objednávek.

Večírek zahájil proslovem hlavní organizátor, sám velký Chorche, za vydatné pomoci tlumočnice Ivy která nám řekla co chtěl Jirka říci :o) Po té jsme koukli na video a něco ještě horký fotek s cesty po Nepálu, odkud se před pár dny vrátili (asi tam nahoře domlouvali to počasí). Po té spustil bigbaet. Kdo chtěl křepčit, křepčil, kdo chtěl klábosit klábosil... fajn večírek opět do pozdních hodin.

Ráno se opět létalo, dopoledne se létalo, kolem poledne se pořád ještě létalo... ale to už jsem musel vyrazit k domovu.
Tož dobré to bylo. Poděkování si zaslouží cely Chorche team, Vašek i Jana s hospody, všichni fajn kamarádi za účast a disciplinované létání a bezproblémový provoz.

Nezapomeňte kouknout k Funflákovi kde najdete další fotky a popis jejich dalšího putování - v neděli letěli do Příbrami a dál...

<- zpět