Home
Paragliding
MPG
Ultralighting
Fotogalerie
Kalendář
Vizitkář
Odkazy
Moje rybičky
Ostatní

Mail





European Helicopter Show 2013 aneb Autogyro manévry jak se patří!

Již 12. ročník tradiční akce Helicopter Show, byl letos poprvé organizován nově pod názvem European Helicopter Show. Již loni se na této akci prezentovaly vírníky Autogyro, ale letos to bylo jiné kafe. Míra Oros, za firmu Nirvana, tuto akci připravoval již dlouho dopředu. Původním záměrem byl i slet vírníku Autogyro, největší část měla přiletět z Německa, byl připraven bohatý program, zajištěno ubytování hned u letiště… Němci měli mimo jiné přiletět s 3 novými stroji, na které se již těšili čeští zákazníci, ale na poslední chvíli to zrušili… Ptát se po německé dochvilnosti a spolehlivosti je asi stejné, jako když se klasik ptá „Kde je mlíkař a kde je profesor filozofie?“… Nám to ale náladu nezkazilo a akce stála za to i tak.

Ale hezky od začátku. Týden před akcí dorazil první mail s podrobnými instrukcemi. Mým úkolem bylo přeletět ve středu Caliduse Bruna Pařízka, který osobně letět nemohl, z Medlánek do Hradce. Další den jsem se měl ještě otočit do Spytihněvi pro MTO Sport, moje oblíbené cabrio. Už ve středu měl přiletět Cavalonem i Pavel Březina, který cestou naloží majitele stroje Andrzeje Matykiewicze. Pavel je ale nejenom mistrem leteckým, ale i mistrem improvizace, a tak mě ani moc nepřekvapilo, když ve středu přiletěl MTO on a ve čtvrtek jel vlakem pro Cavalona a Andrzeje.

Já jsem si podle plánu odpoledne převzal od Bruna nablýskaného a připraveno Caliduse, na palubu jsem mimo osobních věcí naložil 18 litrů vína (info pro SAP: víno bylo pro příbuzné) a vyrazil směr Hradec. Let to byl úžasný. Po přechodu fronty se vzduch krásně vyčistil, modrá obloha a bílými mráčky, úžasná dohlednost a navíc mě kupředu postrkoval vítr do zad. Nikam jsem se nehonil, na rychloměru 120 km/h a ground speed byla občas i 180 km/h. Za necelou hodinu jsem už seděl na prahu dráhy 16. Bohužel na úplně druhém konci letiště než jsme měli hnízdo. Řídící mi sice po rádiu nabízel možnost popoletět na druhý konec dráhy, ale já už měl zastavený rotor, pootevřenou kabinu a tak jsem si to dal po kolečkách (abych pravdu řekl, kdybych si uvědomil, že je to 2.5 km popoletěl bych…).

Na letišti už byl Míra Oros, a tak jsme se pustili do přípravy expozice. Večer se k nám ještě přidal Martin, který dorazil ze Zlína s dodávkou, coby pozemní podpora, a nakonec doletěl i Pavel, který byl v rámci závěrečných zkoušek na letišti v Jaroměři přezkoušet bratry Koprdovy. Zkoušky oba složili a tak jim gratuluji! U večeře jsme naplánovali další postup. Martin v noci vyrazí do Prahy pro NIRVANA stan, který byl s družinou Zdenála Řezníčka na výletě na závodech ve Francii, Bříza se v brzkých ranních hodinách vydá vlakem do Zlína pro Cavalona a my ostatní budeme budovat expozici a očekávat další přilétnuvší. Čtvrtek nás přivítal slunečným počasím a tak jsme se hned po bohaté snídani vydali na letiště. Martin úspěšně přivezl stan, který nám hned po té, co jsme ho rozložili, zase málem složila AH1 Bell Cobra, která prorolovala kolem… No, je to silný zážitek, když vám rotorové listy toho stroje plácají pár metrů od hlavy! Nechtěl bych zažít, kdyby kolem mě plácly kulky z toho rotačního kulometu… Během dopoledne přiletěl s Cavalonem Lubor Mára a Calidusem Míra Štrauf a tak už jsme byli skoro komplet. Scházel už jenom Petr Matoušek, který měl přiletět s Brumova s Kulíškovic Calidusem. V expozici uvnitř hangáru jsme tak měli Caliduse, Cavalona a MTOčko a na venkovním stání stál jeden Calidus a 2x Cavalon (ten žlutý je s Rotaxem 914 UL Turbo). Den na letišti utekl jako voda, večer se začalo počasí pomalu kazit a tak jsme na noc strčily všechny stroje do hangáru.

V pátek už bylo na letišti od rána o poznání živěji než předchozí den. K naší skupině se konečně přidal i Peťa Matoušek, který to předchozího dne musel kvůli počasí otočit v půli cesty, a tak už jsme tu měli vírníků sedm.

Postupně jsme dávali dohromady plán na sobotní vystoupení. Poletíme prvně skupinový let: Bříza jako 1 s Calidusem, na 2 a 3 mu poletí Míra Štrauf a Lubor Mára, 2x Cavalon, a já to budu uzavírat s MTO Sport. V dalším bloku vystoupí Bříza samostatně s Calidusem. Po domluvě na zemi jsme naskákali do strojů a šli si to zkusit v praxi. Zkouška na první pokus nedopadla špatně, i když zlepšovat je toho dost. Po konzultaci s Mírou Orosem, který to celé sledoval s prostoru pro diváky, jsme si na papír udělali definitivní plánek celého vystoupení.

Večer jsme opět poklidili stroje do hangáru a vyrazili jsme na hangár párty. Víno, pivo zdarma, výborné prasátko od hasičů, muzika a krátce před půlnocí striptérka s proporcemi bantamových koleček velikosti 12x4. Naštěstí musíme brzo do postelí, neb zítra nás čeká náročný den...

V sobotu počasí nic moc, ale hlavně že neprší. Letiště se pomalu plnilo lidmi, a tak bylo už od rána potřeba hlídat stroje především před neposednými dětmi. Napadlo by vás, že zadní část vírníku muže sloužit jako houpačka? :o)

Od 12:00 byl zahájen hlavní program hromadný průletem 13 helikoptér různých typů. Zvláště dvojice Sokol a naježená Cobra vypadala zajímavě :o)

Vítr se nakonec neotočil jako včera, a tak si ten svůj plánek musím celý přemalovat, všechno bude na druhou stranu… no snad to nepopletu… Půl hodiny před naším vystoupením připravujeme stroje, naposledy si ujasňujeme detaily a jde se na to. Číslo před námi je simulovaná hromadná nehoda vozidel se zásahem 5 záchranářských vrtulníků, trochu se jim to protahuje a tak celkem dlouho čekáme na vyčkávacím dráhy 34. Ale konečně je to tady, řídící nám povoluje vstup na dráhu a zahájení ukázky. Rolujeme do formace, já jako poslední mám přehled a tak hlásím do rádia, že jsme všichni na svých místech. Pavel dává pokyn k předrotaci, do rádia si potvrzujeme, že máme všichni roztočeno a jdeme na to… Hned po startu mám docela hoňku, MTOčko je nejlehčí a tak vyrazilo kupředu a vzhůru jako drak. Musím hodně brzdit, abych kamarády moc nedoháněl. Po společném okruhu a průletu nad dráhou se odpojuji od formace a jdu na dva samostatné průlety. Tohle udělá každý z nás čtyř, aby měl komentátor dost času jednotlivé typy představit diváků. Pak ještě jeden společný průlet a jdeme ve formaci na přistání. Sedáme hezky všichni čtyři přímo před diváky, je to trochu jiný pocit, než když člověk sedá na prázdnou dráhu. Pak už jen zabrzdit rotor a následuje defilé po pojížděčce, která je přímo před lidmi. Nejsem zrovna exhibicionista, do ochotnického spolku jsem chodil jen kvůli holkám, ale byl to docela příjemný pocit vidět ty lidičky, jak plácají rukama, mávají a usmívají se. Až později jsem se dozvěděl, že tam těch lidi bylo 20.000 platících… Slušné publikum :o)

Na Břizovo sólové vystoupení už začalo bohužel poprchávat a celý závěr leteckého dne už byl poznamenán deštěm. Škoda, ale i tak tam vydrželo hodně diváků až do konce. V 17:00 je oficiální konec a nás čeká rozhodnutí, zda část vírníků přeletět už dnes, anebo to nechat na zítra… Po dlouhém váhání padne rozhodnutí, že to zkusíme a uvidíme. Já poletím s Calidusem do Medlánek, pak se nějak dostanu domů a ráno dojedu autem do Spytihněvi, odkud poletíme s Pavlem znovu do Hradce pro MTO. Lubor a Míra letí do Prostějova, já se k nim alespoň na začátek trati přidám a pak se někde cestou odpojím na trať do Medlánek. Pavel startuje až chvíli a má naplánovaný let rovnou do Spytihněvi.

Po opuštění ATZ Hradce přecházíme na svou frekvenci a po asi 15 minutách letu se od kluků odpojuji. Počasí vypadá dobře a oni přeci jenom letí víc na východ a tak proč bych si zalítával… Za hradeckou plackou se pomalu začíná zvedat vysočina, bohužel se ale nezvedají i mraky, tak jak to vypadalo na webkamerách. Slyším kluky, jak se po rádiu domlouvají, jestli to otočit nebo ne a sám začínám kličkovat a hledám lepší cestu. Kolem Poličky už to stojí fakt za houby a tak se rozhoduji pro přistání na zdejším letišti. Zkouknul jsem dráhu, dokonce u hangáru stojí jedno auto, tak tu nezhynu hladem (to bych stejně nezhynul, neb mám na palubě 40 vajec, co jsem od příbuzných dostal za to víno), přistávám. Po dosednutí hlásím kluků do rádia, kde jsem skončil a překvapuje mě jejich odpověď, že jsou kousek odsud, a že zde taky sednou. Nakonec jsme se tedy večer v Poličce sešli všichni čtyři. Hangár tu mají velký a nechali nás stroje poklidit dovnitř, Mírka a Lubora si vyzvedla manželka a já s Pavlem se rozhodujeme, že přespíme v Poličce a ráno uvidíme. Místní se nás ochotně ujal, odvezl nás do města, domluvil penzion a ještě nás nasměroval na hospodu, kde výborně vaří – moc hodný lidi! DÍKY!!!

Nedělní ráno už vypadá o poznání lépe. Jdeme pěšky na letiště kde už je docela živo. Zpráva o přistání 4 vírníků se rychle rozkřikla a tak se přišli podívat. Pavel pár místních povozil, já mezitím na zemi odpovídal na otázky všeho druhu a na oplátku jsem se od místních letců dozvěděl, že nejsme zdaleka první kdo tu „byl přistán“. Letiště je totiž 603 m.n.m. a tak je jedním z nejvýše položených, a proto tu často končí letci, když už to dál nejde. Prý je to kvůli tomu, že dříve letiště sloužilo jako záložní letiště pro stíhače, tak aby to na kopci dobře našli… Pozvání na oběd ale bohužel musíme odmítnout, loučíme se a ve formaci startujeme na trať do Medlánek. Dneska už je to pohoda. Za Poličkou se opravdu počasí rychle lepší a kolem Vírské přehrady už se jen kocháme. Vysočina je opravdu nádherná!

Po necelé hodince letu sedáme v Medlánkách. Strčíme Brunova Caliduse do hangáru, poobědváme, já jsem se naskládal na zadní sedačku za Břízu a vyrážím zpět do Hradce. Cestu si opět užíváme, lesy se hezky střídají s loukami, takže je pořád kam, kdyby něco, dá se letět v příjemné pozorovací výšce. Do Hradce jsme dorazili kolem druhé odpolední a jen žasnu, kam to všechno, čeho tu bylo včera plné letiště, zmizelo… Po air show už tu zbylo jen pár posledních stanů. U hangáru už na mě čeká Kamča, která se mnou poletí zpět. Vytahujeme MTO s hangáru, předletová kontrola a můžeme letět. Bereme to ještě přes letiště Jaroměř, kde Pavel dotankuje a pak už rovnou na Spytihněv. Počasí je pořád dobré, občas jen musím Břízu okřiknout, ať zpomalí, přeci jenom je trochu zima a nad 120 km/h na nás do MTO fouká…

Až na úrovni Otrokovic se počasí trochu horší. Občas sprchne a začíná trochu foukat, což mě ale na druhou stranu vyhovuje, neb se do směru letu nemusím dívat přes zapršený štítek, ale hezky koukám bokem :o) Do Spytihněvi už je to ale jen kousek, a tak se to dá vydržet. Pavel jde na přistání první, aby mě ukázal kam se mám trefit, pak sedáme já, kousek jedeme po cestě a už jsme doma. Teda vírníci jsou doma, nás ještě čeká cesta vlakem do Rosic a mě potom ještě cesta autem do Medlánek pro věci, které jsem musel nechat u Bruna ve vírníku… ale před půlnocí už ležíme osprchovaní v postýlce a je nám fajn… V deníčku mě za tento prodloužený víkend přibylo dalších 6 hodin a nepočítaně zážitků. Díky moc všem kdo mě k tomu dopomohli! Tož hodně dobré to bylo!

Omlouvám se jen za fotky, jsou v podstatě jen ze čtvrtka, kdy jsem měl čas se projít po letišti. Ve středu jsem si nechal foťák v batohu na zadním sedadle, během air show jsem měl dost starostí s vystoupením, a v neděli jsem ho pro změnu zase nechal mezi bagáží, co zůstala v Medlánkách. Příště už se polepším a budou i nějaké fotky z letu, možná bych rád pořídil GoPRO kameru, ta je akčnější než velká zrcadlovka…

Fotogalerie ->


Fotogalerie s popisky

Mechové varování: vírník způsobuje silnou závislost na létání!

<- zpět